Co je to trauma?

Při terapeutickém sezení klientům vždy naslouchám, nepatologizuji je ani nehodnotím, snažím se je podporovat, posilovat zdroje, které mají a iniciovat žádoucí změnu v jejich zájmu.

Věřím v individuální přístup ke každému klientovi a ve vytvoření bezpečného a podporujícího prostředí, kde se můžete cítit svobodně otevřeně mluvit o svých pocitech, problémech a otázkách. V terapii se zaměřuji na vytvoření spolupráce, kde se plně přizpůsobím Vašim potřebám. Nabízím nejen prostor pro rozhovor, ale také různé techniky, které mohou podpořit Váš osobní růst. Mým cílem je podporovat Vás na cestě k lepšímu porozumění sobě samým a k nalezení způsobů, jak žít spokojenější a vyrovnanější život.

Jsem terapeutka, konzultantka silných stránek. S klienty objevuji, jak svůj život prožívají, co má pro ně význam, co chtějí změnit, co funguje a neměnili by. Důraz kladu na nalezení osobních zdrojů.

Jsem psycholog a psychoterapeut, zabývám se zejména mezilidskými vztahy-v rodině, páru, zaměstnání. Čeká vás u mě hlavně rozhovor a spousta otázek, mapujících váš příběh a vaše strasti. V partnerské terapii jsem nestranná, podporuji rovnoměrně oba partnery s vědomím, že každý z nich dělá věci nejlíp jak umí.

Mám krásnou práci - potkávám se s lidmi a jejich životními příběhy. Těším se, až poznám ten Váš. Poskytuji individuální terapii pro dospělé a dospívající (15+).

K člověku přistupuji s respektem a zájmem o něj i jeho životní příběh. Chování i prožívání vnímám jako projevy tohoto příběhu, které jsou nám někdy skryty, ale mají obrovský význam pro naše fungování. Nestačí je však odkrýt, zvědomit a pochopit, ale také bezpečně integrovat tak, abychom byli v souladu se sebou, se svými rozhodnutími, zodpovědností za ně a vlastní sebeúctou. Oproti individuální práci s klientem se v práci s párem záběr činností násobí. Dva odlišně se vyvíjející životní příběhy, se svými posilujícími i zraňujícími etapami, se svými vědomými i nevědomými obrazy a obsahy, s navyklými a mimoděk prožívanými emočními a tělesnými reakcemi jeden na druhého, se svými způsoby jak si dodávat na odvaze, jistotě, bezpečí a stabilitě, se svými představami, očekáváními, touhami, sny, přáními a potřebami, jakým by ten druhý měl nebo mohl být. K tomu dále přispívá řada mýtů a stereotypů. Síla nevysloveného, síla romantických představ či zkušeností s jinými protějšky tvoří tak obrovský propletenec, který nám, zejména v období krize, komplikuje vzájemné napojení, porozumění a snahy o fungující vztah. Lidská, přirozená individualita a subjektivní odlišnost se v situaci krize mění z bezpečné řeky v živel, která od sebe vzdáluje břehy téhož životního toku natolik, že už jeden druhého neslyší, ztrácí z dohledu. Padají mosty, majetek, známí, zážitky… . Nakonec dojde i na ten poslední, děti.