Jak na mezilidské vztahy a komunikaci?

Při své práci vycházím z učení V. Satirové a věřím, že každý člověk je jedinečný a má zdroje a potenciál k růstu i změně.

K člověku přistupuji s respektem a zájmem o něj i jeho životní příběh. Chování i prožívání vnímám jako projevy tohoto příběhu, které jsou nám někdy skryty, ale mají obrovský význam pro naše fungování. Nestačí je však odkrýt, zvědomit a pochopit, ale také bezpečně integrovat tak, abychom byli v souladu se sebou, se svými rozhodnutími, zodpovědností za ně a vlastní sebeúctou. Oproti individuální práci s klientem se v práci s párem záběr činností násobí. Dva odlišně se vyvíjející životní příběhy, se svými posilujícími i zraňujícími etapami, se svými vědomými i nevědomými obrazy a obsahy, s navyklými a mimoděk prožívanými emočními a tělesnými reakcemi jeden na druhého, se svými způsoby jak si dodávat na odvaze, jistotě, bezpečí a stabilitě, se svými představami, očekáváními, touhami, sny, přáními a potřebami, jakým by ten druhý měl nebo mohl být. K tomu dále přispívá řada mýtů a stereotypů. Síla nevysloveného, síla romantických představ či zkušeností s jinými protějšky tvoří tak obrovský propletenec, který nám, zejména v období krize, komplikuje vzájemné napojení, porozumění a snahy o fungující vztah. Lidská, přirozená individualita a subjektivní odlišnost se v situaci krize mění z bezpečné řeky v živel, která od sebe vzdáluje břehy téhož životního toku natolik, že už jeden druhého neslyší, ztrácí z dohledu. Padají mosty, majetek, známí, zážitky… . Nakonec dojde i na ten poslední, děti.

V terapií je pro mě nejdůležitější důvěrný vztah založený na přijetí člověka se vším, co chce otevřít, nebo co si chce ponechat.

Jsem terapeut, mediátor, lektor, poutník, příležitostný básník, milovník příběhů i překvapení všedního dne. Věřím, že život každého z nás v sobě skrývá též příběh naděje. Pojďme jej společně objevovat!

Terapii vnímám jako opravdové setkání dvou lidských bytostí s přijetím a nehodnocením, s respektem k jedinečnosti člověka.