Mgr. Lenka Čumplová

Radost je důležitá. Když máme radost, jsme blízko sami sobě. Není tím myšleno, že bychom se měli neustále chechtat nebo že by nám nikdy nesměl zmizet z tváře křečovitý úsměv. Ten úsměv je někde uvnitř a je to něco jako kompas. Ptá se: "Dělá mne moje situace šťastnější?" "Ne?" "Co potřebuji změnit, aby se můj vnitřní úsměv obnovil? " My lidé jsme zpravidla zkušení kormidelníci svých životů, víme kam chceme plout nebo aspoň tušíme kterým směrem. Nepotřebujeme nikoho, kdo by nám říkal, kdo jsme a co máme dělat. Už vůbec nepotřebujeme aby nám ostatní říkali, co je na nás špatně. Někdy je ale hladina rozbouřená už moc dlouho a my možná potřebujeme jen šálek čaje v klidném přístavu a někoho, kdo bude poslouchat náš příběh. Když vyprávíme, vidíme svůj příběh současně očima toho druhého a z tohoto sdílení se může narodit pochopení a změna. Méně poeticky řečeno, jsem ukotvena v systemické psychoterapii, konkrétně v spolupracujícím přístupu podle Harlene Anderson. V praxi to znamená, že chápu, že každý člověk je sám největším expertem na svůj život.. Terapeut by neměl k jeho světu nic přidávat, ale spíš naslouchat se zájmem příběhům, ptát se a starat se o to, aby vyprávění směřovalo tam, kam chce klient jít. V systemickém přístupu nepracujeme s diagnózami, hodnocením a odbornými vědomostmi, protože jsme přesvědčeni, že to co ve skutečnosti pomáhá je prostor pro změnu.