Bc. Veronika Vláčilová, DiS.

Práci s lidmi se věnuji už jedenáct let. Většinu této doby působím v přímé práci s klienty, zejména s lidmi se zkušeností se závislostí a s těmi, kteří procházejí náročnými životními situacemi. Do terapeutické práce si tak přináším nejen odborné znalosti, ale především zkušenost s rozmanitými lidskými příběhy a životními cestami. Tato práce mě naučila, že důvěra není samozřejmost, každý člověk má svůj vlastní příběh a ani dlouholetá zkušenost neznamená, že předem vím, co druhý člověk potřebuje. Ani v terapii proto nevnímám sebe jako expertku na Váš život. Můžu mít odborné znalosti, zkušenosti a terapeutické nástroje, ale svůj život znáte nejlépe Vy. Terapie je pro mě prostorem, kde se společně můžeme snažit porozumět tomu, co se ve Vašem životě děje, hledat cesty, které dávají smysl právě Vám, a vytvářet změny, které chcete. Chci vytvářet prostor, ve kterém můžete objevovat své vlastní odpovědi. Co je pro mě v terapii důležité? Problém, se kterým přicházíte, pro mě není tím, co Vás definuje. Když je nám těžko, může problém zabrat velkou část našeho pohledu na sebe i na vlastní život. V terapii proto nechci svítit reflektorem jen na to, co se nedaří. Zajímá mě Váš svět v celé jeho šíři – to, co je právě těžké, ale také to, co je pro Vás důležité, co ve Vašem životě funguje a kam byste se chtěli posunout. Věřím, že každý člověk má v sobě zdroje, schopnosti a kompetence, které mu mohou pomáhat zvládat i náročné životní situace. V tom, jak s lidmi pracuji, jsou pro mě důležité lidskost, respekt, zvídavost a pokora. Chci, abyste v terapii seděli s člověkem, ne jen s rolí terapeutky. Z čeho ve své práci vycházím? Jsem frekventantkou psychoterapeutického výcviku Terapie v postmoderně. Ve své práci vycházím ze systemického, na řešení orientovaného, narativního a dialogického přístupu. Je mi blízké dívat se na člověka v kontextu jeho života a vztahů, zajímat se o různé perspektivy a o to, jaké významy dáváme tomu, co prožíváme. Neznamená to pro mě hledat jednu správnou pravdu o tom, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Spíš můžeme společně objevovat různé způsoby, jak jim rozumět a jak se na ně dívat. Byla bych ráda, kdybyste při setkání se mnou mohli zažít, že jste opravdu slyšeni a nemusíte nic předstírat. Nemusíme mít hned jasno ani všechny odpovědi. Někdy může být důležitý i malý posun, nové pojmenování, jiný úhel pohledu nebo další krok, který Vám dává smysl. Terapie jako společná cesta Když zrovna nepracuju, mám ráda hory, slunce, dobrou kávu, čas s blízkými lidmi, pestrost názorů a lidskou jinakost. Hory mi trochu připomínají i terapii – ne vždycky předem víme, kudy cesta povede. Nemám mapu Vašeho života ani jedinou správnou trasu. Můžu ale kus cesty jít s Vámi a společně hledat, kudy pokračovat dál.