Mgr. Aleš Miska

Svůj způsob práce s klienty, ať už v individuální nebo v párové psychoterapii (Couple Therapy), jsem nevytvářel sám. Vychází z dlouhodobého profesního i osobního zrání, odborného vzdělávání, vlastní sebezkušenosti a především z lidí, kteří mě na této cestě významně ovlivnili. Jsem hluboce vděčný svým učitelům Janu Kubánkovi, Janu Vojtkovi a Pavlu Ratajovi. Každý z nich mě svým osobitým způsobem učil lépe rozumět člověku, emocím, citové vazbě, vztahům i samotnému procesu změny. Jejich přístup významně ovlivnil mé terapeutické uvažování a stal se důležitou součástí mé práce. Velkou součástí mé profesní i osobní cesty je také moje rodina a vlastní životní zkušenost. Ta se neskládá pouze z úspěchů, naplnění a období, na která mohu s hrdostí vzpomínat. Patří do ní také ztráty, zranění, bolest, nejistota a chvíle, kdy jsem sám chyboval. Byly okamžiky, kdy jsem svými rozhodnutími, svým jednáním nebo svými neuvědomovanými obrannými způsoby ubližoval sobě i lidem, kteří mi byli blízcí. Stejně jako každý člověk jsem se někdy rozhodoval z místa vlastních obav, nenaplněných potřeb nebo zranění, aniž bych plně viděl dopad svého jednání na druhé. Současně však právě tyto zkušenosti byly součástí mého růstu. Učil jsem se zastavit, převzít odpovědnost, porozumět sobě i druhým a hledat jiné způsoby, jak být ve vztazích přítomen. Postupně jsem pochopil, že lidské chyby a selhání nemusí být pouze zdrojem studu nebo odsouzení. Mohou se stát místem poznání, změny a zrání, pokud jsme ochotni se na ně podívat s otevřeností a pokorou. Tato osobní zkušenost ovlivňuje i můj terapeutický přístup. Pomáhá mi vnímat člověka nejen skrze jeho obtíže nebo chování, ale také skrze příběh, který ho k tomuto způsobu fungování dovedl. Věřím, že lidé často nezraňují proto, že by chtěli ubližovat, ale proto, že se někdy snaží chránit něco hluboce citlivého a zranitelného v sobě. Zároveň však věřím v důležitost odpovědnosti, protože právě ta otevírá možnost skutečné změny. Vím, že každý člověk je po celý život formován svými vztahy, zkušenostmi a rozhodnutími. Každé naše rozhodnutí v nás něco zanechává. Některá nás zraňují, jiná nás posouvají. Podstatné je, co jsme schopni ze své zkušenosti pochopit, přijmout a integrovat do dalšího života. Psychoterapii proto nevnímám jako cestu k dokonalosti nebo bezchybnosti. Vnímám ji jako prostor, kde se člověk může bezpečně setkat sám se sebou, porozumět svému příběhu, převzít odpovědnost za své volby a postupně se stávat více tím, kým ve své podstatě je.